Noc kouzel zbavená

Čas nepřemýšlí o vteřinách
všechny spláchne bez milosti i ta,
která právě teď začíná
je už vlastně jen minulostí
Komu ukápne slza do vína?
když v dálce už slunce chřadne
jako květina která zavoní o vzápětí zase zvadne.
Když zpátky už k obzoru zamíří
a soumrak do ulic vpadne
a forbína světa osiří
a černá opona spadne
když svíčka už na stole dohoří
a noc je rázem zas chladná
a co vyslovíš odezní jako pokaždé
zase do prázdna když víš,
že i zítra nejspíš stejný tváře hvězd prohoří
se nocí jako vích a tvým snům
úsvit nadělí ten stejný trest jako
sníh nad ránem roztají
Čas neví o tom, když do vína třpytivá slza
spadne že láska je omamná květina která voní,
kvete a vadne.
Neví o tom, kdo v noci ho proklíná
kdo ji přežil s hlavou v dlaních čas nesoudí
a netrestá a nemá ani zdání že slunce
jak zbrojnoš ve zbrani už se hlásí
o svůj díl moci a budíky ospale
vyzvání smutný rekviem za zbytek
noci za sny které nikdo už nedosní
co už zkrátka noc nepřežily
a nad ránem roztály jak vločky sněhobílý
Nevadí,vždyť zítra nejspíš stejný
tváře hvězd prohoří nocí jako vích....